Z domova nepracuji, protože nevím, kdy přestat. Z postele jdu ráno rovnou k počítači a končím pozdě v noci s pocitem, že jsem stejně nic pořádně neudělal. Proto mě překvapuje názor, že produktivita lidí pracujících vzdáleně je nižší. Dovolím si tvrdit, že s velkou pravděpodobností budou tito lidé stejně efektivní i onsite, avšak jsou celý den vidět a proto to psychologicky působí lépe.
Formou remote worku se účastním projektů v Evropě několik let a mám možnost vidět různé kultury projektů včetně různé úrovně zapojení remote workerů. Určitě je remote tým náročnější na nastavení, řízení a disciplínu. Nemožnost osobního kontaktu a nutná komunikace pouze digitální formou může být vnímána jako handicap. Lze ji ovšem využít jako příležitost nastavit si procesy lépe:
- zadávání práce – lepší popis úkolů, doplňující informace jsou také psanou formou
- kontrola práce – častější demo sessions, častější sdílení obrazovky
- dokumentace – když už to mám psát, tak to dám rovnou na wiki.
- předávání podkladů definovaným způsobem – flash disk nemá šanci.
- informace o aktuálním dění – místo oznámení v kanceláři to napíšu na slack.
Z výhod věcí, které jsou nastaveny pro remote workery, samozřejmě těží i ti onsite. Naopak to ale neplatí, nejméně šťastné pro mne bylo, když v týmu pracujícím převáženě onsite bylo zapojeno několik remote workerů: kolegové onsite měli více informací a dříve, dokumentace byla minimální. S předchozím projektem, kde pracovalo cca 20 lidí vzdáleně se to nedalo srovnat:
- nejlepší struktura a obsah confluence, jakou jsem kdy viděl
- přesně dané procesy a postupy, které se dodržovaly
- pravidelné informování psanou formou
- i když se používal obyčený skype, všichni věděli, že si ho mají po připojení ztišit
Mám rád, když jsou věci napsané. Jednak někdy špatně rozumím a také nepochytím vždy všechno napoprvé, navíc k napsaným věcem se dá opakovaně vracet a nemusím se chodit ptát.
Práce vzdáleně ale nemusí být vždy práce z domova
Jak jsem psal v úvodu, práci z domova omezuji, aby měla své limity a nebylo to „live to work“. Dojíždění do kanceláře přináší čas na odpočinek, čtení, utřídění myšlenek. Věci mají svůj řád. Není každý jezevec a i introverti potřebují sociální kontakt. Jsem ale rád, když si své pracovní prostředí mohu zařídit sám, když si vyberu kolegy, se kterými je mi dobře. A jsem rád, když mi to zůstane bez ohledu na projekt a zákazníka, pro kterého v danou chvíli pracuji. Fotbálek a velké polštáře na válení opravdu neocením, zato mám rád svoji židli a už několik let jsem nenachladl z klimatizace.
Umím se o sebe postartat sám.
Ad bezpečnost
Upřímně, jediný projekt, kde jsem věděl, že nemám šanci něco odnést kromě know-how, bylo na Ministerstvu vnitra na projektu registru motorových vozidel. Pracovník ministerstva vedle mne seděl celou dobu a sledoval, co a jak dělám. Připojoval, odpojoval mi flashdisk, když bylo potřeba. Papíry s poznámkami se před odchodem skartovaly.
Na projektech, kde se brala bezpečnost vážně, bylo pracovní prostředí na serverech Amazon cloudu, připojovalo se vzdálenou plochou a všechna data byla tam. Na svém počítači jsem neměl nic, pouze klienta pro připojení.
Běžně se však používá VPN s dvoufaktorovu autentikací. Nezažil jsem incident, kdy by došlo k úniku dat.
Na závěr
Nechci práci vzdáleně nebo z domova nijak glorifikovat. Není pro každého ani pro každý projekt. Překvapuje mne však, jak mnoho projektů stále hledá kvalitní lidi a přitom ze hry vyřadí namakané borce už na začátku.
