„Nemůžeš být výborná manažerka a zároveň výborná máma. To prostě nejde.“ S takovým tvrzením se setkávám už řadu let. Řekněte mi ale, proč to nejde. Copak žena nemá stejná práva a povinnosti jako muž? Z jakého důvodu si musím vybrat mezi tím být máma, anebo být manažerka?
Něco vám povím… Nemusím si vybírat. Já jsem prostě oboje – jsem máma pětiletého chlapečka, který mě miluje, a zároveň jsem projektová manažerka v IT firmě.
K nám do firmy jsem nastoupila, když bylo Honzíkovi (synovi) 8 měsíců. Vždycky jsem věděla, že nevydržím doma celé tři roky jen tak. Nic proti ostatním ženám na mateřské, ale já jsem z toho šílela.
Pořád ten samý kolotoč – přebalit, nakrmit, uspat, procházka, úklid, pohrát si, vykoupat… A den byl pryč. A tak pořád dokola.
Toužila jsem jít mezi lidi a řešit pro změnu něco jiného, než to, jestli jsou jedny plenky lepší než druhé.
Taková šance se neodmítá
Vyzkoušela jsem sílu LinkedInu a napsala příspěvek, že hledám přivýdělek na doma. Ozval se mi náš ředitel (Jarda). Náplň práce pro mě byla tak zajímavá, že jsem neváhala ani chvilku a šla do toho.
Jenže co bylo zajímavé pro mě, nebylo tak zajímavé pro zbytek rodiny. Sice jsem měla podporu manžela, ale s ostatními jsem „vedla boje“, které trvaly téměř dva roky.
„Nemyslíš si, že to přeháníš? Vždyť tě ten kluk potřebuje. Nebudeš na něj mít čas.“ Nebo: „A to ti jako přijde v pořádku, že budeš čas trávit u počítače místo toho, aby ses s klukem učila nový věci?“ Nebo: „Chudák malej. Místo aby byl venku, tak je s tebou zalezlej doma.“
A takhle bych mohla pokračovat dalšími a dalšími příklady, které jsem slýchala ve svém okolí.
Dnes mi to přijde úsměvné. Tenkrát jsem ale takové řeči nesla opravdu těžko.
Práce v INITED pro mě byla vysvobození z rutiny. Stála jsem si za svým. A přes všechny řeči jsem si své rozhodnutí prosadila.
Nastoupila jsem jako projektový specialista a začala jsem znovu pracovat na své kariéře – i když jen jako brigádník na dvě až tři hodiny denně.
Počítač a dítě na klíně
Z počátku nebylo jednoduché zkorigovat rodinu, domácnost i práci. Proto se také stávalo, že jsem seděla u PC a syna měla na klíně. První měsíc jsem nestíhala vůbec nic. Prioritou pro mě ale stále byla synova spokojenost.
Proto se i čas na práci podřizoval jemu.
Domácnost tím však velmi trpěla. Nic jsem nestíhala, nic nebylo hotové.
Stěžovat jsem si nemohla. Nechtěla jsem poslouchat: „My ti to říkali“. Zbývalo mi jediné – zatnout zuby a bojovat. A vymyslet systém, jak bude všechno fungovat.
Co nemám v kalendáři, jako by nebylo
Se systémem mi pomohl Jarda. Před více než dvěma lety objednal do firmy kouče, který nás měl naučit správně spolupracovat a pracovat na společných cílech a vizích tak, abychom se doplňovali.
Mě kouč naučil mnohem více – jak pracovat se svým časem. Naučila jsem se plánovat vše do kalendáře, a to soukromé i pracovní úkoly.
Mám tak přehled, co je v mých silách za den stihnout, a zároveň má o mých aktivitách přehled také Jarda. Ví, kde jsem, co dělám, jestli mám čas a podobně.
Díky plánování jsem zvládla nejednu těžkou životní i pracovní situaci.
Honzík je má položka v kalendáři
Každý čtvrtek nebo pátek si chystám kalendář na další týden. Ze všeho nejdřív si naplánuji soukromé události. Patří mezi ně:
- odvoz a vyzvedávání Honzíka ze školky,
- doktor,
- kosmetika
- a další.
Také si plánuji čas, který strávím jen s rodinou. Takže mám v kalendáři každé odpoledne položku „Honzík“, nebo „Honzík a Lukáš“ (když je manžel doma).
Tato položka je flexibilní – občas z ní ukrojím čas na schůzky, občas ji naopak zvětším.
Jsem kvůli tomu snad špatná máma? Anebo naopak špatná manažerka? Nemyslím.
Honzík je krásný, chytrý a spokojený kluk. Projekty jedou podle plánu a klienti jsou spokojení.
Takže kariéra nebo rodina?
Já chci oboje a udělám pro to maximum. Dokážu se smířit i s tím, že mi život řídí kalendář.
Už jen pár slov na závěr…
Tento článek jsem napsala pro všechny „špatné“ matky, jako jsem já. Pro všechny matky, které mají mimo rodiny také kariéru, na které jim záleží. Pro všechny matky, kterým neskončil život jen proto, že mají dítě.
Vychováváte své dítě jinak? Jste „sobecká“ a věnujete čas i sobě? A kde je psáno, že je to špatně?
